Jiří Hronek

 

 

hydrobiolog

 

 

 

25. srpna 2022

 

 

 

 

 

 

 

 

Co je pro mě Zátiší dnes?

Prostor Zátiší je kromě jiného už více než sto let spjatý s Rybářskou školou. V okolí školy se procházely, scházely, bavily se a rozjímaly celé generace mladých rybářů. A tak je tohle místo svým způsobem do velké hloubky prosyceno touto mladou pozitivní energií, ale také stavovskou ctí a hrdostí, kterou studenti Střední rybářské školy od pradávna intenzivně cítí. Asi žádná jiná střední škola nemá v bezprostřední blízkosti tak malebný pohled na soustavu rybníků. Zátiší od rybníků nelze oddělit. Ostatně „Voda všechno a všechny propojuje“, jak říká hydrobiolog Jindřich Duras. 

Rybníky byly na našem území budovány zejména ve 13. a 14. století. Maximální rozkvět pak zažilo české rybníkářství v 16. století, ze kterého pochází také velká část vodňanských rybníků. Rybníky můžeme chápat v různých úhlech pohledů a skoro každý člověk, který okolo vodních nádrží prochází, vnímá jejich přítomnost tak trochu po svém. Někdo je vnímá jako zdroje obživy, jiný jako rekreační prostory, další jako klimatizační objekty či zásobníky vody. V naší člověkem ovlivněné a přetvořené krajině nahrazují rybníky původní slepá ramena řek, vysušené mokřady a tůně. V podstatě nemáme přirozená jezera, tak jako jiné státy. Rybníky tuhle funkci ale mohou přebírat a máme jich opravdu hodně – asi 25 tisíc. Představují útočiště a životní prostor pro řadu organismů, které o své původní biotopy už dávno přišly. Tato mimoprodukční funkce ale neplatí univerzálně. Musí se setkat vhodné přírodní podmínky s dobrým úsudkem rybářů, a to v kontextu celého povodí. Rybníky jsou totiž obrazem a odrazem svého okolí. Například rybník Malá Podvinice je ze své podstaty tzv. biologický rybník, tedy rybník, kam v minulosti přicházely odpadní vody z přilehlých jatek. V kontextu dnešní doby se to může zdát barbarské, ale i v současné době se na čištění našich odpadních vod nějakým způsobem podílí stále asi 60 % rybníků v ČR. A nejde jen o zdroj fosforu a dusíku, ale i o množství léčiv a chemikálií z domácností, které se do odpadních vod dostávají z nás nebo díky nám a čistírny odpadních vod si s nimi v zásadě nedokážou poradit. Zlatá doba suchých záchodů… Řada rybníků tohle znečištění z velké části unese a může se v první fázi dokonce pozitivně projevit na zvýšené produkci ryb, postupně se však začne projevovat rozvojem sinic, rozkolísaností hydrochemických parametrů vody, a nakonec třeba i úhynem ryb. 

Jak tedy obhospodařovat rybník, aby v něm žily zdravé a chutné ryby, voda byla čistá ke koupání a okolo se v pobřežních porostech ozýval zpěv mnoha druhů vodních ptáků? Splnit tyto požadavky, a ještě dosahovat uspokojivých ekonomických zisků je velmi obtížné. Proto se nám často při pohledu na letní zelené vodní květy romantická představa rozplývá.Živiny v rybníce stojí na počátku potravního řetězce, kde představují „potravní“ zdroj pro mikroskopické řasy. Tyto řasy jsou pak filtrovány a požírány perloočkami – dafniemi – vodními blechami. Perloočky představují hlavní potravní základnu pro ryby v rybníce. Pokud je množství ryb v rybníce „rozumné“, vyskytují se perloočky alespoň do poloviny léta a voda je tak díky nim čistá. V těchto vodách se obvykle ani mikroskopické sinice nemají sklon prosazovat, byť perloočkám moc nechutnají. Koupání je zde požitkem. Aby se potravní pozornost ryb od zooplanktonu (perlooček) alespoň částečně odstínila a ryby nevyžraly přirozenou potravu hned, využívají rybáři přikrmování ryb obilovinami, hlavně pšenicí. Rozumně přikrmovaní kapři, kteří nachází kromě obilí dostatek přirozené potravy, mají vynikající chuť a nízký obsah tuku. Pokud je ale rybník rybami přesazen, ryby si rychle vyžerou přirozenou potravu, včetně drobných živočichů žijících ve dně; musí se intenzivněji přikrmovat, aby nehladověly a voda začne díky absenci filtrujícího zooplanktonu zelenat. Zdravotní stav ryb se může zhoršit a rovnováha mizí. Právě snaha o zachování rovnováhy je v tomto po všech směrech napjatém ekosystému to nejdůležitější a často to nejobtížnější… A bez ryb to pro doplnění také nejde. Kdybychom rybáře vyhnali, rybník by v silně úživném prostředí začal rychle zarůstat a zazemňovat se, postupně by se do něj stejně dostaly nepůvodní a invazní druhy ryb, ekosystém by zdegradoval nebo úplně zmizel a byl nahrazen vrbami a olšemi. Péče ze strany rybářů, včetně odbahňování či pravidelných výlovů je tedy nezbytná…

Přál bych si, aby nejen rybníky v Zátiší byly v rovnováze, a aby pohled do jejich vlnících se vod dokázal naplňovat kreativním klidem všechny kolemjdoucí.

 

Co přeju Zátiší do budoucna?

Fotografie z procházky

Podporují nás