Jiří Zemánek

 

 

 

 

kosmolog

 

 

 

14. července 2022

 

 

 

 

 

 

 

 

Co je pro mě Zátiší dnes?

Uskutečnit kosmologickou procházku hlubokým časem (Deep Time Walk) v malém lese V Zátiší ve Vodňanech jsem přijal jako výzvu.1/ Její iniciátor, můj kamarád Pavel Janšta, jeden z aktérů kreativního občanského sdružení Vodňany žijou, přišel se zajímavým konceptem procházek tímto lesem, které jej nahlížely z různých perspektiv: z pohledu ornitologie, dendrologie, archeologie, historie, geologie či hydrobiologie a rozhodl se připojit navíc i obsáhlou perspektivu kosmologie. Přesněji holistickou perspektivu evoluční kosmologie nového příběhu, jak ji v závěru 20. století artikulovali američtí kosmologové Thomas Berry a Brian T. Swimme.

Jakou perspektivu pohledu, respektive, co vlastně taková kosmologická procházka malým lesem může navštěvníkovi nabídnout? Jestliže ony výše zmíněné procházky zaměřovaly pohled jejích účastníků na dílčí konkrétní aspekty zkoumaného místa – stromy, ptáky, geologii, hydrobiologii, lidskou historii atd. –, evoluční kosmologická procházka hlubokým časem nabízí perspektivu pohledu: „Jak to vše, co je kolem nás, vlastně vzniklo?“ A také: „Jak jsme spolu s tím vším vznikli my sami?“ Jak se postupně rodila a proměňovala podoba naší Země a jaké je místo nás lidských bytostí v tomto neobyčejně rozsáhlém a nesmírně tvořivé a tajemném evolučním příběhu. Na trase dlouhé 4,6 kilometru jsme si vyprávěli příběh vývoje naší planety a jejího života v délce 4,6 miliardy let, kdy každý metr této procházky představoval 1 milion let evoluce.

Kosmologická procházka hlubokým časem nám umožňuje reflektovat nové vědecké poznatky o evoluci Země prostřednictvím pohybu a smyslové zkušenosti vlastního těla, uvědomit si je jako součást svého vlastního prožívání, jako dary, které vesmír našemu pozemskému životu dal; tady v tomto konkrétním místě. A tak jsme se, procházejíce lesem, na určitých místech časové osy procházky postupně seznamovali s tím, jak se na začátku před 4,6 miliardami let zformoval náš sluneční systém a naše planeta jako jeho součást a kdy také došlo k onomu „velkému bombardování“ Země meteority, z něhož vznikl Měsíc, který má pro náš život tak zásadní význam. 

Na samém konci téměř pětikilometrové kosmologické procházky si můžeme názorně uvědomit, jak nepatrná z hlediska času ale i prostoru je v rámci evoluce Země naše lidská existence. Jestliže k vynoření prvních primátů (našich přímých předchůdců) došlo před 6 miliony let, což se na časové ose naší 4,6km dlouhé procházky rovná úseku 6 metrů, pak 200 000 let existence našeho vlastního druhu Homo sapiens na ní představuje úsek pouhých 20 centimetrů; a nepatrný čas 200 let od zrození průmyslové revoluce je na ní roven délce jedné pětiny milimetru.    

Tváří tvář těmto zjištěním nás kosmologická procházka přivádí k pochopení, že naše lidská existence není něčím výlučným, ale že je výsledkem udivující evoluční tvořivosti nesčetných bytostí, rozsáhlého společenství Země i celého vesmíru. Vede nás k uvědomění, že jsme nedílnou součástí inteligentního a tvořivého vesmíru, součástí širší posvátné sítě života, která nás přivedla do bytí, a že bez ní je naše vlastní evoluce nemyslitelná. Jak to píše americký kosmolog Stephan Martin: „Téměř 14 miliard let potřeboval vesmír na to, aby rozvinul ruce, těla, srdce a mysli naší zvláštní lidské formy, oživené touž energií a týmž dynamismem, jež zrodily Slunce, Zemi a hvězdy a samotný vesmír. Když si tohle uvědomíme, zjišťujeme, že určitým způsobem děláme práci samotného kosmu v utváření budoucnosti, která se rodí v každém okamžiku.“ Toto pochopení nás přivádí k nové prohloubené úctě vůči kosmu a Zemi, jež před námi otevírá možnost znovuobnovené participace s naší planetou, vnímanou jako metasubjekt, jako Gaia, která by nás mohla vyvést ze současné epochy destrukce a zrodit nový kreativní ekozoický či gaiánský věk vzájemně prospěšných vztahů mezi námi lidmi a Zemí.

 

Co přeju Zátiší do budoucna?

Fotografie z procházky

Podporují nás